Dotace na vývoj AI pro malou firmu: co mě naučil schválený projekt za 44 milionů

Šestého října 2025 prošel hodnocením projekt, jehož technický záměr jsem napsal. Hodnotitel mu dal 61 bodů ze 100 a doporučil ho k podpoře v operačním programu OP TAK. Celkové náklady 48 mil. Kč, z toho uznatelné 44,3 mil. Kč, dotace z evropských peněz 15,5 mil. Kč, vlastní prostředky 28,8 mil. Kč. Osm lidí ve vývoji, 25 měsíců realizace, cílový trh širší středoevropský region. Šlo o velkou podnikovou aplikaci s dlouhou historií.

Z té dotace se nikdy nevyčerpala ani koruna. Projekt nezačal.

Nebyla to technická porucha ani vyvrácený obchodní případ. Bylo to strategické rozhodnutí na úrovni vlastníků, kde se návratnost v horizontu tří až pěti let neudržela vedle krátkodobého výsledku. Z firmy, kde jsem vedl vývoj, jsem o několik měsíců později odešel.

Dnes mám firmu o jednom člověku, a pokaždé když se mě někdo zeptá, jestli si na vývoj umělé inteligence vzít dotaci, vracím se k tomu hodnotícímu protokolu.

Co hodnotitel skutečně ocenil

Bodování přišlo rozepsané po jednotlivých kritériích:

Plný počet bodů nedostala technologie. Dostala ho technická nejistota a hned za ní plán testování. Samotná umělá inteligence a strojové učení skončily na čtyřech bodech z pěti, tedy mezi nejslabšími místy celého záměru — stejně jako velká data a kybernetická bezpečnost.

Kapitolu o technické nejistotě jsem přitom psal jako přiznání: u kterých částí nevíme, jestli to vůbec půjde, proč to nevíme a co se stane, když se ukáže, že to nejde. Plán testování na to navazoval — u každé nejistoty bylo napsané, jakým pokusem a v jakém pořadí zjistíme, co platí. Čekal jsem, že to bude nejslabší část záměru, protože je v ní nejvíc „nevíme“. Byly to jediné dvě kapitoly s plným počtem.

Shrnul bych to do věty, kterou od té doby používám i mimo dotace: hodnotitel nekupuje váš model, kupuje vaši nejistotu a metodu, jak ji budete zmenšovat. Má to chladnou logiku. Peníze na výzkum se dávají na věci, u kterých se dopředu neví, jak skončí; kdo tvrdí, že to ví, buď nedělá výzkum, nebo nemluví pravdu.

Platí to bez ohledu na velikost firmy a bez ohledu na dotace. Když dnes rozepisuji vlastní projekt, nezačínám tím, co umím, ale seznamem toho, co nevím.

Číslo, na které se nikdo nekouká

Dotace 15,5 mil. Kč. Vlastní prostředky 28,8 mil. Kč. Z přihlášky se čte první číslo, protože to je to, co firma dostane. Rozhodující je druhé.

Dotace nejsou peníze, které dostanete. Jsou to peníze, které odemknou skoro dvojnásobek vašich vlastních — a zavážou je na 25 měsíců dopředu, do rozpočtu, který už nejde přeskládat podle toho, co se mezitím ukáže. Dotace tím přestává být otázkou financování a stává se otázkou horizontu. Ne „máme na to?“, ale „vydržíme u toho dva roky, i když to první rok nepřinese nic?“.

A přesně tam ten projekt skončil. Peníze firma měla, horizont nevydržel; dva roky bez výsledku se vedle čtvrtletních čísel drží špatně. Zůstává z toho fakt, který stojí za to říct nahlas: ten záměr byl dost dobrý pro stát a přesto nepřežil vlastní firmu. Viděl jsem mnohem víc projektů, které zhasly takhle, než takových, které zhasly na technice. Technika se dá opravit, horizont ne — nestojí v dokumentaci, ale v hlavě toho, kdo rozhoduje.

Jaká je dnes skutečná pravděpodobnost

To byl jeden projekt. Teď ta měřitelná část, kterou si ověří každý. Ministerstvo průmyslu a obchodu má na výzkum a vývoj umělé inteligence program TWIST. Parametry zní dobře: maximální dotace 30 mil. Kč na projekt, až 70 % uznatelných nákladů, žádat může malý, střední i velký podnik odkudkoli z Česka, sám nebo s partnery. Program běží v letech 2025 až 2031 a celkem je v něm 5 mld. Kč.

Výsledky druhé veřejné soutěže oznámilo ministerstvo 15. července 2026. Přihlásilo se 318 projektů, které si řekly o 4,27 mld. Kč. Rozděleno bylo 630 mil. Kč mezi 40 nejlépe hodnocených; přes třicet dalších zůstalo v zásobníku podle toho, jak vyjde rozpočet na rok 2027.

Čtyřicet z 318 je 12,6 % projektů. Šest set třicet milionů ze 4 270 je 14,8 % požadovaných peněz. Z každých osmi přihlášek uspěla jedna a z poptávaných peněz se rozdělilo necelých patnáct procent.

A teď to číslo, které v žádném oznámení nestojí. Napsat takovou přihlášku znamená několik týdnů práce toho nejdražšího člověka ve firmě — někoho, kdo rozumí technické části i rozpočtu a umí obojí dát dohromady tak, aby si to neprotiřečilo. Ve velkém podniku to pohltí režie. Ve firmě o jednom až třech lidech jsou to týdny, kdy se nefakturuje a nestaví produkt. Vyjde z toho očekávaná hodnota, o které se na webinářích nemluví: jedna ku osmi za několik týdnů nejdražší kapacity, kterou máte.

Programy pro malé firmy, prověřené k 5. říjnu 2026

Když se dnes malá firma ptá, odkud vzít peníze na zaškolení lidí v práci s umělou inteligencí, dostane obvykle tři odpovědi.

POVEZ II, program na vzdělávání zaměstnanců, se doporučuje nejčastěji. Běžel od 1. prosince 2015 do 31. prosince 2023. Je po něm. Dokud běžel, žádat mohli zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné a neziskové organizace, zaměstnavatelé se sídlem v Praze byli vyloučeni a míra podpory nikdy nebyla pevně stanovena — řídila se pravidly veřejné podpory, tedy de minimis a blokovými výjimkami. Podpora měla dvě podoby: příspěvek na náklady školení a náhradu mzdy za dobu na školení. Dobře navržený nástroj, který už skoro tři roky neexistuje.

DIGI pro firmu z Národního plánu obnovy, jeho nástupce pro digitální dovednosti, běžel od dubna 2024 do 28. února 2026. Je po něm taky. Na jeho oficiální stránce, naposledy upravené 25. června 2026, stojí, že „v průběhu roku bude spuštěný nový projekt realizovaný z Operačního programu Zaměstnanosti plus (OPZ+)“. K 5. říjnu 2026 jsem vyhlášení toho projektu nenašel. Neříkám, že nebude; říkám, kdy jsem se díval.

Jsem v kurzu, portál ministerstva práce a Úřadu práce, stránka naposledy upravená 25. září 2026. Tenhle nástroj existuje a je otevřený. Jenže není to nástroj pro zaměstnavatele, což se v doporučeních pravidelně ztratí: musíte být v evidenci Úřadu práce jako uchazeč nebo zájemce o zaměstnání. U zvolené rekvalifikace zaplatí stát schválený kurz až do 50 tis. Kč, což je strop na tři roky. U kurzů digitálního vzdělávání je příspěvek až 35 tis. Kč a účastník si 23,27 % ceny platí sám. V roce 2026 se schvalování zpřísnilo: přednost mají profese, po kterých je na trhu práce skutečná poptávka, a podpora je „zpravidla jednorázová“.

Poctivý závěr zní nepříjemně. Dobrá část rad, které u nás kolují o „dotacích na školení umělé inteligence“, míří na programy zavřené nebo na programy, které pro stranu zaměstnavatele nikdy nebyly určené. Ne ze zlé vůle; jen je po roce 2023 nikdo nepřečetl znovu.

Co zbývá a je reálné

Inovační vouchery, výzva IV z OP TAK. Pro malý podnik 75 % podpory, dotace 100 tis. až 2 mil. Kč, cílová skupina malé a střední podniky podle evropské definice. Žádosti se podávají od 31. března 2025 do 30. dubna 2027 a alokace byla 24. září 2026 zvednuta z 250 na 350 mil. Kč kvůli vysokému zájmu; poptávka je tedy skutečná. Mezi uznatelné náklady patří výslovně i vývoj softwaru a hardwaru, modelování, simulace, měření, testování, analýzy a certifikace.

A teď ten háček, který není v drobném písmu, ale v konstrukci nástroje: voucher kupuje služby od výzkumné organizace nebo akreditovaného subjektu — zkušební laboratoře či certifikačního orgánu s platným akreditačním certifikátem. Nehradí práci vlastního týmu. Pro firmu o jednom člověku je to zásadní rozdíl, protože vlastní čas je celá nákladová struktura. Voucher zaplatí, aby vám něco udělal někdo jiný; ne abyste si to udělali sami.

TREND, podprogram 2 „Nováčci“ od Technologické agentury je jediná výzva výslovně navržená pro firmy bez předchozí historie ve výzkumu a vývoji, tedy nejbližší možná trefa pro mikrofirmu. Oznámení z 1. července 2026 říká, že „v letošním roce nebude vyhlášena veřejná soutěž v programu TREND, podprogram 2“. Podprogram 1 pro technologické lídry, který historii ve výzkumu naopak vyžaduje, má třináctou soutěž vedenou jako připravovanou, odloženou 15. září 2026 s odkazem na vyjednávání o státním rozpočtu.

Nic z toho není spiknutí proti malým firmám. Ty nástroje byly navržené pro podniky s výplatní páskou a se schopností dát na stůl vlastní spoluúčast. Mikrofirma není jejich adresát — ne proto, že by na ni někdo zapomněl, ale proto, že nesplňuje předpoklad, na kterém konstrukce stojí.

Výhoda, kterou má firma o jednom člověku

Tady přijde závěr, který jsem nečekal a nechce se mi ho zmírňovat. Pro firmu o jednom až třech lidech to vychází téměř vždycky ve prospěch malého projektu z vlastních peněz s návratností jednoho až dvou let — před projektem ušitým na dotaci. Ne proto, že by dotace byly špatné, ale proto, že jejich skutečná cena není spoluúčast: je to přihláška plus administrace plus povinnost utratit vlastní spoluúčast podle cizího kalendáře — u dnešních otevřených výzev čtvrtinu až třetinu rozpočtu, u toho mého projektu dvě třetiny. Mikrofirma platí všechny tři položky v měně, ve které vydělává — časem jediného člověka.

A teď ta otočka. Projekt za 44 milionů nezabila technika, konkurence ani chybějící peníze. Zabilo ho to, že nikdo neudržel horizont tří až pěti let. To je ale firemní nemoc: vzniká tím, že horizont drží jeden a rozhoduje druhý, a mezi nimi stojí čtvrtletní výsledek.

Ve firmě, kde vlastník je ten, kdo rozhoduje, tahle nemoc neexistuje. Skutečná výhoda malé firmy proti projektu za 44 milionů tedy není pružnost ani nízké náklady, jak se obvykle říká. Je to to, že horizont i rozhodnutí sedí v jedné hlavě. Když si řeknu, že na tom budu dělat dva roky, nemá to kdo po půl roce přehodnotit.

Druhá polovina té věty je nepříjemná a patří sem stejně jako první. Když takový projekt padne, důvod je v té samé hlavě. Nemám vlastníky, na které bych ukázal, ani čtvrtletí, které mi to pokazilo.

Kdy dotace smysl má

Aby to nevyznělo jako odmítnutí celé kategorie: dotace malé firmě smysl dává, a to ve třech podmínkách splněných naráz. Když už něco funguje a jde o to to zvětšit, ne vyzkoušet, jestli to vůbec půjde. Když má firma skutečně z čeho spoluúčast zaplatit, aniž to ohrozí provoz. A když vlastník opravdu udrží horizont, ke kterému se v přihlášce zaváže — to je jediná položka, kterou za něj nikdo nedoplní. Dotace je dobrý druhý krok; jako první krok je to nejdražší způsob, jak zjistit, že jste si nevěřili dost.

Výše uvedené parametry výzev jsou ověřené k 5. říjnu 2026 a dotační svět se mění po měsících, ne po letech; kdo to čte později, ať si je přečte znovu u zdroje. Jedna věc je ale ověřitelná hned. Na stránce programu DIGI pro firmu stojí od června, že nástupce z OPZ+ bude spuštěn „v průběhu roku“. Když jsem se tam 5. října díval, vyhlášený nebyl. Jestli ho tam do konce roku najdete, byl jsem příliš skeptický a rád to napíšu. Jestli ne, platí, že nejčastěji doporučovaný nástroj na školení lidí v digitálních dovednostech u nás přes půl roku neexistuje — a za tu dobu se dal z vlastních peněz postavit a zaplatit celý malý projekt.